Předpřítomný – váže se k přítomnosti, mluví o něčem, co je teď. Například: Včera jsem ho nepotkal. – v angličtině by byl čas minulý, protože to je něco, co nemá s přítomností nic společného, označuje něco, co se stalo (či nestalo) včera. Ještě jsem ho nepotkal. – v češtině sice minulý čas, ale v
V češtině je přísudkové –by v obou částech věty, v angličtině would pouze jednou. Stejné to bude, pokud větu mezi stránkami prohodíme: I would buy a helicopter if I was rich. (Čárka tedy opět není potřeba). Mem ve druhém podmíněném režimu: Kdyby dikobrazi nosili kraťasy, nosili by je tak a tak nebo tak a tak 😉
základní slovníkový tvar – must. infinitiv – X. přítomný čas – must. minulý čas – X. přítomné příčestí – X. minulé příčestí – X. Sloveso must tedy existuje pouze v přítomném čase, žádný jiný tvar nemá. Toto platí u všech modálních sloves. Sloveso can má navíc minulý čas ( could) ale žádný
'infinity' přeloženo ve vícejazyčném online slovníku. Překlady z češtiny do angličtiny, francouzštiny, němčiny, španělštiny, italštiny, ruštiny
1 Úvod. Jak v češtině, tak v angličtině rozlišujeme u sloves dva rody – činný a trpný. Zatímco v rodě činném je za daný děj zodpovědný podmět (například I sold a car. – Prodal jsem auto. ), v rodě trpném je podmět dějem pouze ovlivněn, ale sám ho nekoná (například The car was sold. – To auto se prodalo.
Kdy je potřeba. 1. S částečkou se používá infinitiv v angličtině s jedním modálním slovesem. Tato výjimka ze společného pravidla je by měl. To také zahrnuje pomocná slovesa, když vykonávají funkce modální (musím a ještě jeden, být). Ve všech těchto případech tyto slovesa vyjadřují potřebu, povinnost, i když v
. 87 167 210 14 95 139 10 89 249
co je infinitiv v angličtině
